Od všeho něco ;-)

(Ze mše pro mládež ve Valašských Kloboukách, která proběhla 26.10.2012)

Poslední říjnový pátek jsme se sešli v klobouckém kostele, abychom spolu s o. Janem prožili mši pro mládež. Pokračovali jsme v probírání desatera, tématem bylo tentokrát 2. přikázání - „Nevezmeš jméno Boží nadarmo.“

Každý z nás má zkušenosti s tím, jak často je Boží jméno zneužíváno. O. Jan si vzpomněl, jak před nějakým časem zpovídal a když jedna paní vcházela do zpovědnice, zakopla a při tom pádu vykřikla „Ježišimarija!“ A tak by se dalo pokračovat dál a dál.

Druhé přikázání má však také jiný rozměr – není jenom o tom, že bychom neměli říkat „Ježišmarija“ apod. Má také něco společného s naší celkovou představou o Bohu, dokonce se dá říct, že ve druhém přikázání je ukrytý náš vztah k samotnému Bohu. Mohl nám to napovědět starozákonní úryvek z Druhé knihy Mojžíšovy, který zazněl přede mší: „Nebudeš mít jiného boha mimo mne. Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit.“ Zazněla v něm také zajímavá věta: „Já jsem Hospodin, já jsem tvůj Bůh žárlivě milující.“ Pokud si vytvoříme nějakou modlu, je to první krok, kdy (třeba i nevědomě) Boha opouštíme. A On říká: Já jsem Bůh žárlivě milující. Víme, že žárlivost není pěkná vlastnost, je většinou projevem sobectví. Ale jestliže je Bůh žárlivě milující, není to ze sobectví, ale z přemíry lásky, protože ví, že jedině, když jej budeme milovat, budeme šťastní. Proto nám zdůrazňuje: „Nebudeš mít jiného Boha mimo mne.“  Jenomže my si někdy „jiné bohy“ – modly vytváříme. Jaké? Nad tím jsme se také zamýšleli.

Abychom si už na začátku mše svaté připomněli velikost Božího jména, zpívala schola z Brumova píseň Tvoje jméno vyznávám (v zajímavé úpravě ve stylu reggae :)).

Úkon kajícnosti proběhl trochu netradičně. Každý z nás dostal složený list papíru. Šlo o několik vět, které nám měly pomoci v zamyšlení nad tím, co se tlačí na místo Boha v našem životě. Co je naší falešnou modlou? Co dáváme na přední místo ve svém životě? Před čím musí Bůh někdy ustoupit? Tak zněly otázky. Měli jsme za úkol vybrat si jednu nebo více z následujících vět, které nás nějakým způsobem vystihují.  

- Hodiny sedím u internetu a stejně tam nic nepotřebuju!

- Dokud v té hře nepostoupím do vyššího levelu, neusnu!

- Bez mobilu už nejdu ani na záchod!

- Když někam jedu, musím si pustit mp3!

- Vždycky jdu někam s partou kámošů, sám/sama bych nikam nešel/nešla.

- Ráda sleduju modelky v televizi, chtěla bych vypadat jako ony.

- Co bych dal za takové svaly, jak má ten borec!

- Ten zpěvák (kapela, zpěvačka, herec, herečka) je můj idol!

- To je Fotbalista s velkým F!

- Pátek večer zábava, sobota kalba na chatě, neděle návštěva u kámoše/kámošky...Už se těším na víkend!

- Hrůza! Zapomněl/a jsem si přečíst horoskop na dnešní den!

- Ještě jsem ve škole letos nedostala pětku, musím to zaklepat!

- Jedu si koupit nové tričko, už zas nemám co na sebe...

- Ten nový make-up vůbec nekryje!

- Tento týden sem byl v posilce teprve třikrát.

- Boty od Číňanů? To nosí jenom šmejdi.

- Když nemám co dělat, pořád jím.

- Jak to, že jsem ještě neviděl/a ten nový film s Bradem Pittem?!

- Nesmím vynechat ani jeden díl svého oblíbeného seriálu!

- Nemám čas - jedu se spolčem na víkend, pak duchovní obnova a ještě musím chystat farní ples.

- Dej mi pokoj! Nevidíš, že mám depku?!

- To je nudáááá!

Vše, co nás nějakým způsobem oddaluje od Boha, jsme vložili do zpěvu Pane, smiluj se. Při čtení z 2. knihy Mojžíšovy (Ex 32, 1-10) jsme slyšeli o tom, jak se izraelský národ – poté, co zažil zkušenost, že ho Bůh vyvedl z otroctví, rozhodl, že půjde za zlatým teletem. O. Jan se zamyslel nad tím, co bychom odlili, kdyby se vysbíraly zlaté kruhy z uší žen dnes. Je to zamyšlení pro každého z nás: Jakou modlu bych si „odlil/a“ já?

V žalmové odpovědi jsme spolu se scholou zpívali „Hospodine, Pane náš, jak vznešené je tvoje jméno po vší zemi!“ Podstata modly byla trefně vyjádřena v evangeliu (Mk 10, 17-22). Slyšeli jsme o mladíkovi, který kvůli svému bohatství nebyl schopný jít za Pánem. V životě toho člověka bylo něco výš než samotný Ježíš. Bylo to bohatství, majetek, kterého nebyl schopný se zříct.

Z promluvy o. Jana:

Když přijdete někam, kde vás neznají, co se jako první věc dělá? Představujeme se, abychom znali svoje jména. Když si v Youcatu nalistujete druhé přikázání, tak je tam otázka: Proč Bůh chce, abychom měli jeho jméno v posvátné bázni? A odpověď: „Sdělit někomu své jméno je znamením důvěry. Protože nám Bůh sdělil své jméno, dává se nám poznat.“ To známe i z přirozené roviny. Tím, že vím, jak se druhý jmenuje, s ním vstupuju do nějakého vztahu, do přátelství. Můžu mu zavolat, oslovit ho, poprosit atd.  Když spolu dva lidé chodí a mají se rádi, tak přece mají ve velké úctě navzájem svá jména. To je něco úplně přirozeného. Každé jméno má svůj význam, i vaše osobní jména mají svůj význam, možná jste ho už někde slyšeli. Víte, co znamená jméno Ježíš? Znamená to „Bůh je spása, Bůh zachraňuje.“ To je význam jména, které někdy bereme nadarmo.

A teď k dalšímu rozměru druhého přikázání: Co může být modlou v našem životě? Všechno, co se staví mezi mne a Boha. Posledně jsme přemýšleli o tom, že jestliže na vztah je potřeba mít v první řadě čas, tak mojí modlou může být také to, čemu dávám více času před Bohem. Naše falešné bůžky jsme si představili pomocí obrazové prezentace:

 prezentace-moje modla.ppt

Počítač, internet, počítačové hry, mp3-přehrávače: Kdo s tím nemá problém, ať zvedne ruku. Myslím si, že to je největší fenomén dnešní doby – počítače, elektronika. Čas u internetu ubíhá třikrát rychleji, pět hodin uteče jak minuta, všichni to známe.“

Vztahy: Vztah je také velkým pokušením. Protože někdy můžeme do vztahu vkládat obrovské naděje, očekávání. Ten druhý je pro nás vším, nedovedeme si bez něho představit život. Ale zkuste si představit situaci, jestliže máte takového člověka ve svém životě, do kterého vkládáte úplně všechno, že vám tento člověk zemře. Nebo že vás opustí. Stává se to. A potom se v případě toho druhého partnera většinou stane to, že se zhroutí, protože veškeré své naděje vložil do člověka. A může to být partnerský vztah, ale také kamarádství, když je kamarádství s člověkem víc než moje kamarádství vůči Bohu.

Jídlo a pití: Procházel jsem televizní program a sledoval, kolik je v současné době pořadů o jídle a vaření. Kdo znáte Zdeňka Pohlreicha? Pořady jako „Ano, šéfe“, „VIP Prostřeno“ a další… Nevím, jestli jste se nad tím zamýšleli, ale je to zajímavý odraz doby. Kdo má plné břicho, tak je v pohodě a nic víc nepotřebuje. Kdo si umí doma uvařit nějaký luxusní kousek, tak je ten nejšťastnější člověk na světě. A komu dá Pohlreich hvězdičku, tak to je skoro nebe. Je to nadsazené, ale to, jaké dává televize pořady - a pořady jsou většinou odrazem poptávky - odráží touhy a očekávání lidí. A jídlo a pití vede.

Vzory: Nevím, jestli máte vzory – modelky, sportovce, hokejisty, fotbalisty, umělce, zpěváky, kapely atd. Ono ve své podstatě není na škodu někomu fandit, někým se inspirovat, někoho obdivovat. Ale i tohle může přerůst jakousi zdravou mez. Vzpomínám, že kdysi vysílali přímý přenos koncertu Michaela Jacksona v Praze a moderátoři s mikrofonem chodili mezi lidmi a dělali anketu mezi holkama. Ptali se: „Kdo je pro vás Michael Jackson?“ A holky pištěly: „Michael je pro nás Bůh!“ A podle toho, jak u toho vyváděly a byly téměř v extázi, bych tomu i věřil. Nevím, co teď ty holky dělají, když je Jackson mrtvý.

Talismany, horoskopy, esoterika, věštění atd.: U tohoto bychom se mohli zastavit dlouho, to by bylo na samostatnou přednášku. Všechny tyto věci jsou možná tím nejpřímějším způsobem, když to člověk dělá vědomě, jak se odvrátit od Boha. Protože najednou člověk připustí a dopustí, že mu život může určovat někdo jiný a něco jiného – čísla, karty, magie, ďábel, zlý duch. Nedávno jsem byl ve větším knihkupectví, kde celý regál byl zaměřený na knihy o esoterice a celý další regál byly karty – andělské, tarotové,… Proč to v tom obchodě ten obchodník má? Kdyby si to nikdo nekupoval, tak to tam nemá. Nebo kolik je věštců v přímých přenosech – pořady typu „Volejte věštci“, „Volejte kartáři“. Kdyby tam lidi nevolali, tak to nevysílají. Spousta lidí něco očekává, má hlad po Bohu, po víře, ale táhne takovýmto hloupým způsobem. To bych chtěl podtrhnout a zdůraznit: ani ze srandy si s těmito věcmi nezačínat. Ve všem čertovina být nemusí, ale my nepoznáme, kde čertovina je a kde čertovina není.  

Vzhled, nákupy, móda, posilovna, snaha vypadat dobře: V tom je velice působivá reklama. Kdo má značkové hadry, kdo má bicepsy, tak je úspěšný. Kdo chodí k Vietnamcovi, tak úspěšný být nemůže. To nám říká dnešní reklama.

Zábava – diskotéky, koncerty, spářky, kafíčka atd.: I tady platí: Zdravá míra je v pořádku – člověk se potřebuje bavit, ale nesmí to přesáhnout tu zdravou mez.

Stres a sebelítost, vlastní starosti, depka: Myslím, že tohle potkalo každého z nás. Člověk vnímá jenom sám sebe – já jsem ten chudák, a propadá se do hlubiny sebelítosti. Ale co je tím extrémem, kterého se vystříhat, je udělat ze sebe pupek světa.

TV, filmy, seriály: To souvisí s počítačem, je to podobné.

Nezdravá ctižádost, kariéra, postavení: Na faru chodí spousta lidí žádat o svátost křtu, a tak se různě bavíme o tom, jak vedou život. Spousta lidí to má teď nastavené tak, že musí mít vysokou školu, nejlépe dvě, musí mít postavený dům, musí mít všechno, co si teď žádá doba, mít za sebou co nejlepší kariéru,… no a potom…potom až třeba budeme mít druhé dítě. To je veliké vnitřní vězení být na sebe extrémně přísný a být ctižádostivý. Pořád se do něčeho tlačit, za něčím se honit.

Přehnaná aktivita: Přehnaně aktivní můžeme být i v našich farnostech – když musíte být všude – v každém spolču, v každé skupině, kapele, na každé akci, na mládežnické, na adoraci, na všem. I to může být přehnanou aktivitou. A přitom se třeba třeba nepozorovaně můžeme stávat mělkými, povrchními, nejdeme na hloubku věci. To jsem popsal v duchovní rovině. Ale z těch dalších přehnaných aktivit jsou to různé koníčky, sporty, všechno to, v čem si libujeme, co nás těší. Zase – je to v pořádku, ale je potřeba znát zdravou mez.

Lenost, flákání se: To je možná ještě horší než být přehnaným aktivistou. Když člověk nedělá vůbec nic. Říká se, že zahálka je dcerou hříchu. Kdo je líný, otvírá doširoka bránu různému pokušení.

Jak se tomu všemu bránit? Nepřehánět to ani s jednou oblastí a s horoskopy, věštěním, magií si ani nezačínat. Ale můžeme se také bránit jedním zajímavým způsobem – to mi doporučoval jednou můj zpovědník: když máte takový pocit, že se něco dere na místo Pána Boha, že vám to přerůstá přes hlavu, že se něco stává vaší závislostí, modlou, tak nejlepší obranou je útok. V první řadě za všechny ty věci Bohu děkujme. Tam, kde se totiž chválí Bůh, tam utíká ďábel a utíká i se svými nástroji. Ale tohle nejsou jeho nástroje – všechny tyto věci (krom věštění a tarotových karet) Bůh vložil do stvoření nebo dal člověku rozum, aby tohle vymyslel. Když čteme zprávu o stvoření, tak se tam konstatuje: „A Bůh viděl, že je to dobré.“ Vždyť jídlo a pití je dobré, vztahy jsou dobré, počítače také atd. Všechno je darem Božím.  Takže v první řadě chvalme Boha za to, že nám to dal. Ale také vždycky připojme upřímnou prosbu, aby se tohle nestávalo mým Pánem, mým Bohem. Když sedáte před počítač, tak se pomodlete před obrazovkou: „Díky, Bože, že člověk vymyslel počítač, je to dobrá věc, ale prosím tě, ať se za půl hodiny zvednu a jdu dělat něco pořádného.“

V obětním průvodu jsme přinášeli symboly našich falešných bůžků a četli následující prosby:   

POČÍTAČ: Pane, přinášíme ti tento počítač. Trávíme u něho mnoho času. Surfujeme po internetu, hrajeme hry, sledujeme filmy a seriály. Prosíme tě, abychom si dokázali vážit času, který nám dáváš, a dokázali si namísto zbytečného vysedávání za počítačem najít čas na Tebe a lidi kolem nás. Prosíme, abychom počítač a internet využívali k dobrým věcem.

ZRCADLO: Přinášíme také zrcadlo. Každý den si dáváme záležet na tom, jak vypadáme. Dokážeme vydržet hodiny před zrcadlem, v nákupních centrech, v posilovnách. Dej, ať si uvědomujeme, že každý z nás je originál a prosíme, abychom nechtěli být za každou cenu dokonalí, ve všem úspěšní a středem dění.

PLAKÁT: Pane, přinášíme fotky slavných osobností. Nedopusť, abychom je přehnaně zbožňovali a kopírovali jejich chování. Dej, ať nezapomínáme na to, že jediným dokonalým vzorem jsi Ty.

SLUCHÁTKA: Přinášíme sluchátka jako symbol hudby a konzumního stylu života. Možná jsme na hudbě závislí tak, že zaslepuje oči našeho srdce a my často nevidíme nic důležitějšího, než je muzika. Dej, ať se dokážeme této modly vzdát a nejsme závislí na ničem kromě Tebe.

Na závěr zazněla tato prosba: Pane, spolu s chlebem a vínem odevzdáváme do Tvých rukou všechny naše falešné modly. Proměň je, proměň i naše srdce a ukaž nám, že pravý smysl života je v Tobě. Dej nám sílu zbavovat se těchto model vždy, když jim začínáme příliš podřizovat svůj život.

Při odchodu z kostela každý dostal praktický „Boží“ slovníček. V něm byl vysvětlen význam výrazů, kterými bereme jméno Boží (nebo jméno Panny Marie apod.) nadarmo. O. Jan nám dal i praktický tip, co dělat, když někoho uslyšíme zneužívat Boží jméno: Třeba to hned obrátit tím, že vyslovíme v duchu střelnou modlitbu: „Pane, tvoje jméno ať je pochváleno.“ Rychlé a účinné.

Zakončím toto ohlédnutí za mládežnickou mší přáním o. Jana, které vyslovil na konci promluvy: „Přeji vám, a přeji to i sobě, abychom měli na prvním místě toho Boha, ve kterého věřil Izrael, Boha, který je vyvedl z egyptské země a kterého zažili, že jedná. Protože když je Bůh na prvním místě, ten pravý Bůh, kterého nám ukazuje Ježíš Kristus, tak všechno v našem životě má své správné místo. O to se z celého srdce snažme.“