Moc ráda si zpívám. Čím větší míra únavy, tím míň přemýšlím o vhodnosti písní pro dvouleté dětské uši. Dochází mi to:

a)      U oběda:

„Chceš ještě vodu?“

„Vodu nepijem! My pijeme rum! Vodu pijou žáby, pívo starý báby, my pijeme rum!“

 

b)      Venku při jízdě rušnou ulicí s kočárkem.

Hlas ze stupátka přede mnou: „Ta naše hospoda od shora odspoda, to je pěkné zařízení…“

 

Při nočním kojení jsem se rozhodla duchovně povznést četbou Písma a trochu se odreagovat od laktačních myšlenek. Sahám po Bibli a čtu: „…a jako novorozené děti mějte touhu jen po nefalšovaném duchovním mléku, abyste jím rostli ke spasení…“ (1 P 2; 2)

 

Na dětském hřišti:

Přichází nové dítě.

„Jde sem nějaký chlapeček.“

„Maminko, jak se chlapeček jmenuje?“

„Jak se jmenuješ, chlapečku?“

„Amálka. A jsem holka!“

 

Dětské doslovné chápání

Ráno při převlékání šestitýdenního Ondráška:

„Ondrášku, ty jsi úplně zničený.“

Starší dítě: „Musíme koupit nového Ondráška.“