Na jedné internetové diskuzi, která se rozvinula pod otázkou "Jak jste si představovali Ježíška jako děti?", jsem na razila na tento příspěvek: 

Moje tříletá dcera se pořád ujišťuje, jestli ji nepíchne... nakonec jsme přišli na to, že si plete Ježíška s ježkem. No co... hlavně, že přinese dárky! 

Vzpomněla jsem si v té souvislosti na svoji kamarádku, která se snad v budoucnu stane Misionářkou lásky. Stejně jako zmíněná tříletá holčička, i ona si v dětství představovala Ježíška jako ježka, který vozí sáně. Pocházela z nevěřící rodiny. Její maminka mluvila o věřících jako o lidech, kteří patří do ústavu. Přes to všechno se kamarádka nakonec ke křesťanství dostala, ale její cesta byla hodně kostrbatá. A s ježkem souvisela pramálo.

Všímám si, jak čím dál víc dětí vnímá Ježíška jenom jako nosiče dárků (a čím víc, tím líp!). Neznají příběh o dítěti, které se narodilo v Betlémě v chudé stáji. Po letech života v komunistické ideologii, kdy Ježíšek mizel i z koled (viz donekonečna omílané Vánoce, Vánoce přicházejí či známé rolničkovské "kašpárek maličký nebo Děda Mráz") se novým generacím Ježíšek uchopuje opravdu těžko. Pravá podstata Vánoc se vytrácí, stávají se z nich svátky konzumu, kdy podstatou je cukroví, stromeček a dárky. A to, že se sejde rodina, je pro mnohé (děti i dospělé) spíš utrpením než štěstím a veselím.  

Jak krásně mi proti tomu znělo vyprávění známé, která nejen že dětem vyprávěla o Ježíškovi, ale děti mu kromě dopisu se seznamem přání ještě malovaly i obrázky nebo něco vyráběly a Ježíšek jim na jejich dopisy i odpovídal. :-) Pod stromečkem vždycky našly dopisní papír převázaný stříbrnou stužkou. Ježíšek jim děkoval za dárky a chválil je za všechno, co se jim v uplynulém roce podařilo. A u každého zmínil jenom jednu drobnost, na které by mohl v dalším roce pracovat. Pro děti, které jsou dnes už dospělé, to byly nejkrásnější dárky a dožadovaly se dopisu ještě v pubertě. :-) 

O co všechno jsou ošizené děti, které si pletou Ježíška s ježkem. Tak teď myslím zvlášť na ně. A na všechny, jejichž Vánoce postrádají smysl nebo jsou pro ně jen dalším stresem...