„Máme je u Pána?“ ptal se nás po příchodu do kostela nápis ve velkém srdci, které bylo zavěšené nad oltářem. Poukazoval na téma dnešní „mládežnické“ – eucharistickou modlitbu, konkrétně na dialog před prefací, který zní takto:  

-          Pán s vámi!

-          I s tebou!

-          Vzhůru srdce!

-          Máme je u Pána!

-          Vzdávejme díky Bohu, našemu Otci.

-          Je to důstojné a spravedlivé!

        Víme vůbec, jak důležité věty při tomto dialogu vyslovujeme a čeho se týkají? Nepodobáme se spíš jedné nedoslýchavé paní z bývalé farnosti o. Karla, která na výzvu „Vzhůru srdce!“ odpovídala místo „Máme je u Pána!“ zvoláním „Máme jednoho Pána!“? Poté, co byla na svůj omyl upozorněna, řekla, že už je to tak říkat naučená a nic měnit nebude. Nejsme i my jenom mechanicky naučení vyslovovat větu „Máme je u Pána!“? Právě nad tím jsme se mohli zamyslet během bohoslužby, které předcházela křížová cesta s videoklipy (silná a emotivní).

Už při úkonu kajícnosti nás o. Karel vyzval, abychom oprostili naše srdce od všech zbytečných myšlenek, starostí, a snažili se po dobu mše svaté maximálně soustředit na Boha. A také, abychom své často zraněné srdce pozvedli k Pánu - lékaři, který je může uzdravit.

Při bohoslužbě slova jsme tentokrát slyšeli ne jedno, ale hned dvě čtení z Písma. Zajímavé však bylo, že dohromady s evangeliem měla všechna tři čtení jenom čtyři věty. Navíc jak v úryvku z knihy proroka Izajáše, tak v úryvku z knihy Zjevení sv. apoštola Jana jsme slyšeli o bytostech v nebi, které bez ustání ve dne v noci provolávají slova „svatý, svatý, svatý…“. V evangeliu potom zazněla jediná věta: „Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce.“ Vše se vztahovalo k tématu bohoslužby a o. Karel nám liturgické texty vysvětlil v promluvě, v níž také rozebral začátek eucharistické modlitby:

Eucharistická modlitba začíná dialogem, kdy kněz říká: „Pán s vámi!“ To znamená buď „Pán JE s vámi“ nebo „Pán AŤ JE s vámi.“ Obojí je krásné. A všichni přítomní odpoví: „I s tebou!“ Na to kněz řekne výzvu: „Vzhůru srdce! (Pozvedněme srdce k Bohu!)“ A všimněme si, že lidé řeknou velmi odvážnou větu: „Máme je u Pána!“ To je opravdu odvážné. Protože někdy, jak se z toho často zpovídáme, máme při mši svaté srdce kdovíkde všude možně. Jeden člověk měl zvláštní dar vidět člověka tam, kde v tu chvíli bylo jeho srdce. Zrovna začínala mše a ten člověk se díval na kněze, jak jde k oltáři. A najednou mu kněz zmizel. Po chvilce ho uviděl na střeše kostela. Kněz si totiž zrovna vzpomněl, že by střecha potřebovala opravit. Za další chvíli uviděl kněze v obchodě, protože si právě vzpomněl, že musí dnes nakoupit. A potom ho viděl odpočívat v posteli, protože si ten kněz v duchu říkal: „Už se těším, až si dnes lehnu, jsem tak unavený…“ Vidíme, že srdce toho kněze bylo v průběhu mše na střeše, v obchodě, v posteli… A jak to je s námi? Máme je opravdu u Pána? V tu chvíli se tedy máme snažit, aby naše srdce bylo opravdu u Něj a soustředěné.

Potom pokračuje dialog dál. Kněz říká: (Dobře, tak tedy) vzdávejme díky Bohu, našemu Pánu. A lidé ho horlivě ujistí a řeknou: (To je ono! Tak to má být! To je) vpravdě (opravdu) důstojné a spravedlivé! A když je kněz takto ujištěn, začíná vlastní preface. Slovo preface pochází z lat. prefatio = předmluva. Je to úvodní modlitba, první část eucharistické modlitby, ve které člověk vzdává Bohu díky. Má tři části:

  1. část: úvodní, vstupní část – kněz jako by říkal lidem: Ano, máte pravdu. = tzn. vpravdě (opravdu) je důstojné a spravedlivé, dobré a spasitelné, abychom Ti, Bože, vždycky a všude vzdávali díky.
  2. část: prostřední, obsahuje výčet toho, za co chceme děkovat. Tato část se mění podle liturgické doby. Např. v postní době slyšíme krásná slova o tom, že křížem začíná Kristova vláda a děkujeme za kříž jako nástroj našeho vykoupení.
  3. část: kněz říká: …a proto (všechno, co jsme slyšeli dosud) se připojujeme ke zpěvu andělů a všech nebeských zástupů a spolu s nimi voláme: „Svatý, svatý, svatý, Pán Bůh zástupů, plna jsou nebesa, zem Tvojí slávy!“ Tento chvalozpěv je vyvrcholením preface. Zpíváme ho spojeni s nebem, spolu s anděly!

Tuto skvělou možnost - zpívat spolu s anděly a všemi svatými – jsme měli i během pátečního večera. Ještě předtím, po výzvě „Vzhůru srdce!“ a naší odpovědi „Máme je u Pána!“ nechal o. Karel krátkou pomlku na zamyšlení, abychom si uvědomili, co jsme právě vyslovili a snažili se naše srdce opravdu k Pánu pozvednout. S takto pozvednutým srdcem jsme pak Bohu děkovali.

Celou mši svatou hudebně doprovázela schola z Poteče, která krásu liturgie podtrhla skvěle vybranými a zazpívanými písničkami. Na závěr jsme společně s nimi zpívali slova: „Rájem jednou chtěl bych jít, chci se smát a být tam, kde je můj Pán. Rájem zpěv až bude znít, smím tolik lásky vzít, kolik mám jí sám…“ A tak, jak jsme prosili v přímluvách: učme se Bohu své srdce odevzdávat a přistupovat k Němu s pravdivou vděčností. Jen tak budeme moci volat „svatý, svatý, svatý…“ během každé mše svaté s upřímností. A jednou, až přijde „ráje čas“, se připojíme k tomuto zpěvu přímo v nebi.  

Během příští mše pro mládež budeme pokračovat v tématu „eucharistická modlitba“ s o. Janem a snad i se srdci pozdviženými k Bohu. :)