Začal nám rok 2012. Změnil se sice letopočet, ale řada věcí zůstala stejných. Pokračují třeba bohoslužby pro mládež, při kterých postupně rozebíráme jednotlivé části mše svaté. Při lednové jsme si spolu s o. Karlem přiblížili přímluvy. Mohli jsme se zamyslet nad tím, jak velkou pozornost přímluvám věnujeme. Možná se nám stává, že jsme při jejich čtení myšlenkami někde jinde a jenom bez naslouchání s ostatními odpovídáme. Ale pozor, abychom nedopadli jako věřící z jisté farnosti, jejichž kněz chtěl vyzkoušet, zda vnímají, co se při přímluvách říká. Tak mezi přímluvy zařadil větu: „Prosme Pána, aby naše prací prostředky dobře praly.“ A lid sborově odpověděl: „Prosíme tě, vyslyš nás!“ I proto je dobré si uvědomit, že přímluvy jsou společnou modlitbou věřících, vyvrcholením bohoslužby slova. 

 

Ještě před začátkem bohoslužby jsme se za pomoci promítacího plátna a dataprojektoru pomodlili nešpory. Objevili jsme tak další způsob ztišení přede mší svatou. Ta začala za hudebního doprovodu študlovské scholy Delfíni. Při bohoslužbě slova jsme se zaposlouchali do 1. čtení o Abrahámovi, který se u Hospodina přimlouval za Sodomu. V evangeliu jsme slyšeli o setníkovi přimlouvajícím se u Ježíše za svého trpícího sluhu. Příběhy dvou lidí, kteří zakusili, že přímluvná modlitba je opravdu účinná. Jak řekl o. Karel v promluvě: „My máme tendenci, když nám teče do bot, prosit za sebe. Ale je nesmírně potřebné, důležité a krásné modlit se za druhé.“ To se děje právě při přímluvách.

Přímluvy jsou naší odpovědí na slyšené Boží slovo. Následují po chvíli ticha, kdy si máme uvědomit, že Boží slovo, které dnes zaznělo (a bylo knězem při promluvě aktualizováno do dnešní doby), se týká jednak mě samotného, ale také společenství, ve kterém žiji – tj. církev, rodina atd.  S tím souvisí to, jak přímluvy vypadají. Mají 4 hlavní body – modlíme se při nich za:

1)      církev a její potřeby (za papeže, biskupy, kněze, nová povolání,…)

2)      svět (národní a světové záležitosti) – za mír, politiky, příznivé počasí, úrodu,…

3)      ty, kteří trpí nedostatkem a obtížemi – za nemocné, utiskované, pronásledované, nezaměstnané, trpící, umírající,…

4)      přítomné shromáždění – za nás a naše rodiny, za jednotlivé farníky, místní kněze, biřmovance, snoubence,…

Zkusme si při mši svaté všimnout, že je tomu opravdu tak ;-)

Přímluvy máme předepsané, předčítá je zpravidla někdo z laiků. V malém společenství může kněz přítomné vyzvat, aby každý řekl svou prosbu. Na přímluvy odpovídáme většinou „Prosíme tě, vyslyš nás“, může se však odpovídat i „Pane, smiluj se“, „Amen“ (=„Ať se tak stane“), jiným typem odpovědi nebo třeba (což se málo ví) i tichem. Někdy se chvíle ticha může nechat po poslední přímluvě, abychom v ní předložili Bohu své osobní prosby. To jsme si mohli vyzkoušet o několik okamžiků později v praxi. Přímluvy byly tentokrát zpívané, aby vynikla jejich krása a obsah. V misálu je krásná věta, která říká: „Jsou-li přímluvy zpívány, má je předčítat někdo, kdo dobře zpívá.“ (tato podmínka byla ke spokojenosti všech zúčastněných splněna J).

Mše svatá dále pokračovala obětním průvodem, o kterém bude řeč příště. Při závěrečných ohláškách nás o. Karel vyzval, abychom si při odchodu z kostela vzali lístek s prosbou za potřeby našeho děkanátu (za mládež, animátory, rodiny, biřmovance, scholy a společenství, ty, kteří se připravují na přijetí svátosti křtu, manželství nebo eucharistie, zemřelé, nevěřící a hledající) a modlili se (přimlouvali se) na tento úmysl příští měsíc. Teď už víme, jak je tato modlitba cenná. 

Během únorové „mládežnické“ také proběhne sbírka na potřebné (kam přesně se vybraná částka odešle, bude upřesněno). Už teď se ale můžeme těšit na další pokračování tématu „mše svatá“ a na příští mši s o. Janem.