Při prosincové mši pro mládež došlo hned k několika větším změnám:

  1. „Mládežnická“ neproběhla ve farním kostele, ale v kostele sv. Matouše ve Študlově. Důvodem byla akce „Westernový večer“, která se konala po skončení mše ve študlovském kulturním domě.
  2. Kvůli dovolené o. Karla sloužil mši opět kaplan Jan Liška.
  3. Další změnou byl varhanní doprovod. Objevili jsme, že „mládežnická“ nemusí být vždy kytarová, ale že i koledy z Kancionálu mají svoje osobité kouzlo. Ordinarium, žalm a písničku po přijímání zazpívala domácí schola ze Študlova.
  4. Kromě koled nám vánoční atmosféru připomněl i košík s dárečky u vchodu do kostela. Tam vkládali své zabalené dárky všichni ti, kdo je nezapomněli přinést. Po mši svaté mezi nás přišli dva krásní andělé :) a za našeho zpěvu písně „Anděle Boží, strážce můj“ nám dárečky rozdávali. Poté jsme společně zazpívali koledu „Narodil se Kristus Pán!“  

 

Ještě přede mší svatou (po úvodním komentáři) jsme shlédli projekci obrazů doplněných textem o Božím slově. Prezentace byla podbarvená hudbou. Na plátně se postupně objevily citáty z Písma (mj. začátek z evangelia podle Jana – „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“) nebo myšlenky a citáty Jana Pavla II. či některých kněží. Všechny nabádaly k vnímání Božího Slova, které je světlem naší cestě, pomocí něhož můžeme přetvářet svět, ve kterém žijeme.

Mše začala slavnostně - průvodem zezadu kostela přes chrámovou loď, za zvuku varhan. Na přítomných mladých bylo vidět soustředění. Snad také proto, že už z předchozích mší svatých víme, že by se žádná část bohoslužby neměla „vypustit“, že každá je důležitá – vstupní obřady, úkon kajícnosti, chvalozpěv „Sláva na výsostech Bohu,…“ Dnes jsme se zastavili u bohoslužby slova.

Četly se liturgické texty určené na 29. prosince, takže jsme se mohli zaposlouchat do čtení z 1. listu apoštola Jana (1 Jn 2, 3-11).  V evangeliu zazněla slova o starci Simeonu. V následující promluvě nám o. Jan položil hned několik otázek:

Víte, proč jsem dal ten lekcionář do jesliček? Protože o Vánocích si připomínáme, že se Slovo stalo tělem. Jak tak procházíme mši svatou a její jednotlivé části, zastavujeme se teď u jedné z nich, o které bychom tady mohli vyprávět půl roku, a možná by to ještě bylo málo. Chceme vstoupit do tématu bohoslužby slova. Víme, že mše svatá má dvě od sebe neoddělitelné části: bohoslužbu slova a bohoslužbu oběti. Kdybychom z ní jednu nebo druhou část vypustili, už se vůbec nemůžeme bavit o mši svaté. Pokud někde budeme jenom na bohoslužbě slova, tak to nemá váhu jako mše svatá.

Taková první důležitá otázka: Proč při mši svaté nemůžeme číst nic jiného než Boží slovo? Mě osobně a možná i vás napadlo, že by to bylo pěkné místo starozákonního čtení, které bývá často třeba nesrozumitelné, si přečíst myšlenku nějakého teologa, myslitele, který nás oslovuje. Je to z jednoho prostého důvodu: protože ve mši svaté chce Bůh promlouvat k člověku. Neříkám, že skrze nějakého myslitele nemluví Bůh. Ale ten výsadní způsob, jakým k nám Bůh promlouvá, je jeho Slovo v Písmu svatém. Bůh při každém slavení mše svaté promlouvá skrze Syna – skrze Syna v evangeliu a skrze Syna, který se nám dává v těle a krvi.

Možná jste si také všimli výzdoby kostela. My jsme se snažili nějak sjednotit ambon a oltář. Jeden církevní otec totiž krásně říká, že máme v kostele dva stoly: stůl těla a krve Páně a stůl Božího slova. Jsou to stoly rovnocenné – jeden odkazuje na ten druhý. Proč je tak důležité, aby Boží slovo bylo v blízkosti eucharistie, abychom tyto věci od sebe nikdy neoddělovali? Možná si vzpomenete na to vyprávění, jak učedníci odchází po velikonočních událostech do Emauz. Po cestě se k nim připojí muž, pro ně neznámý – my víme, že to je Kristus. A On jim začíná vykládat, co se ve všech částech Písma na Něj vztahovalo.  Ale učedníci nedokázali Krista poznat. Až poté, co Ježíš vzal chléb, požehnal jej, rozlámal a podával, se učedníkům otevřely oči a Ježíše poznali. Ve vyprávění o emauzských učednících vidíme, co se děje při každé mši svaté. Ta Ježíšova přítomnost, o kterou nejvíce jde při slavení eucharistie, je nejprve ve slově, které se čte, a potom je v gestu lámání chleba. A toto obojí umožnilo učedníkům poznat Ježíše. Zapamatujme si, že Slovo a eucharistie k sobě patří tak těsně, že jedno nelze pochopit bez druhého. Na jednu stranu nám eucharistie otevírá vhled do Písma svatého, a tak nám Písmo svaté vysvětluje a vykládá jeho tajemství. Na druhou stranu nám zase Písmo vysvětluje to tajemství, které slavíme kolem oltáře. Boží slovo má tedy směřovat k tomuto prožívání eucharistie jako ke svému cíli.

Jeden církevní otec také říká jednu krásnou věc: když upadne eucharistie – kdybych tady (doufejme, že se to nestane) třeba rozlil kalich s krví Kristovou, tak to všichni bereme jako velké neštěstí. Ale i ze stolu Slova někdy padají doslova kila Božího slova na zem. Děje se to tehdy, když jsme nepřipravení na to, že k nám bude Ježíš promlouvat. V bohoslužbě slova je jedna část – kázání (homilie). To je jedna z částí, kdy věřící často „vypne“, kdy si odpočine, nabere nové síly na bohoslužbu oběti. To bývá pro toho, kdo má kázání, někdy velkým traumatem, proto se o to víc snaží zaujmout pozornost. Obojí přístup je špatný. Jak těch, kteří si oddechnou, tak toho kněze, který za každou cenu chce, aby to kázání bylo, jak se lidově říká „bomba“, aby to všecky bavilo. Věřící by byli na určitém omylu, kdyby posuzovali, zda kazatel káže pěkně nebo kázat neumí. Položme si otázku: Posloucháme homilii jako poselství Boží pro nás? Snažíme se slyšet Boha skrze kněze? Nebo nám nedostatky kněze slouží jako záminka k tomu, abychom zavřeli své uši Bohu? Pro naplnění tohoto obtížného poslání je náš čin stejně důležitý jako čin kněze. Obojí je spolu úzce svázáno. Vzpomeňme si na Ježíšovo zvolání: „Kdo má uši, slyš!“ Není to kněz, který mění srdce věřících, ale Duch Svatý.

Teď už jenom pár praktických pokynů. Co můžeme dělat pro to, abychom se připravovali na setkání s Božím slovem? Nedávno vyšel jeden krásný dokument, který bych vám chtěl doporučit. Mimo jiné je tam myšlenka: „Mše svatá je také místem, kde se má kázat Boží slovo.“ Ale to neznamená, že by měla být místem jediným. K tomu, aby se mše pro nás stala vrcholným okamžikem, kde v plné síle zazní Boží slovo, se na to musíme připravovat. A o pár řádků dál nás papež vybízí, abychom opravdu každý den otvírali Písmo svaté. Připomeňme slova sv. Jeronýma: „Kdo nezná Písmo, nezná Krista.“ Jak chceme poznat Krista v eucharistii, když jej nepoznáme z Písma svatého?

Další bod k inspiraci: Za rok máme oslavy – velké jubileum Cyrila a Metoděje. Tito dva mužové nám přinesli Písmo svaté. Dokonce vymysleli jazyk a písmo a všechno přeložili, proto, aby se k nám dostalo Ježíšovo slovo. Tak třeba prosme i je, aby se Božímu Slovu v nás dařilo. V dobách mého studia sestra Vlková, současná děkanka, častokrát opakovala: „Je vám Boží slovo lhostejné? Tak proste Boha v modlitbě, aby vám dal lásku k Božímu slovu.“ To může být také podnět pro nás. Zkusme udělat předsevzetí a prosme Pána, aby nám dal sílu, že do nového roku budeme chtít vstoupit otevření Božímu Slovu. Nemusíme dělat hned velké kroky a číst celou Bibli, stačí, když si řekneme, že si v tom novém roce přečteme všechna evangelia. Popřemýšlejte o tom, zkuste si to doma rozepsat, spočítat kapitoly – vyjde vám tak jedno evangelium na tři měsíce. A prosme dnes Boha, aby nám vlil lásku k Jeho slovu. Bez toho to v našem duchovním životě nejde. Mše svatá bude dnes obětována za vás přítomné - ať máme vůli, ať máme čas, ať máme lásku ke Slovu Ježíšově.      

 

Při obětním průvodu, který byl spojen s přímluvami, se neslo 6 symbolů vztahujících se nějakým způsobem k Božímu Slovu.  Přitom četli dva lektoři následující komentáře:

- BIBLE: Přinášíme Bibli. Jednu z nejcennějších věcí, které máme. Tvé Slovo, které nás má doprovázet každý náš den. Prosíme Tě, nauč nás vážit si Bible jako svaté knihy, skrze kterou k nám promlouváš.

- SVÍCE: 119. žalm mluví o tom, že tvé slovo je pro nás světlem, osvětluje cestu, po které máme v životě jít: „Svítilnou mým nohám je tvé slovo, světlem mé stezce.“ Prosíme Tě, aby nás Tvé slovo vedlo po správných cestách. Ochraňuj nás, abychom nezbloudili na zcestí hříchu.

- HODINY: Nestačí mít bibli doma na psacím stole. Je zapotřebí, abychom si uvědomovali její hodnotu a udělali si na rozjímání Písma potřebný čas. Pomoz nám Pane, abychom si dokázali najít čas na Tvé slovo a abychom časem zbytečně nemrhali.

- KRISTOVA TVÁŘ (obraz): Sv. Jeroným řekl, že kdo nezná Písma, nezná Krista. Písmo je příležitostí, jak se každý den znovu setkat s Kristem, jak se každý den znovu ptát: Ježíši, co bys dnes, v této situaci udělal ty? Pane, prosíme Tě, nauč nás, abychom se v každé situaci uměli zachovat jako Ty.

- ZRNÍ: Slovo Boží chce být zaseto jako zrno do půdy našeho srdce. Tady má vzklíčit v čin a dát impuls k našim konkrétním skutkům. Prosíme Tě, dej nám sílu konat skutky vycházející z Tvého učení.

- MEGAFON:  I kdybychom četli Písmo třeba pět hodin denně, pořád by to nestačilo, pokud bychom si je nechali pro sebe. Máme být těmi, kteří toto Slovo předají dál, máme být jeho hlasateli. Pane, prosíme Tě, dej nám odvahu hlásat Tvé slovo zvláště těm, kdo ho neznají.

 

Úkol do nového roku je jasný: otevírat denně Písmo a objevovat poklady, které ukrývá. A nezapomínat na poklad, který máme ve mši svaté, v eucharistii. A přitom se můžeme těšit na“mládežnickou“, po které zase budeme o něco bohatší. Nedostaneme už sice dáreček hmotný, ale dostaneme dar největší. A k tomu i nějaké ty vědomosti navíc :).