"...doufám, že vás nebudu šokovat, když vám řeknu, že si často, když se jdeme modlit, nasazujeme masku. Velmi často se na Pána zlobíme, ale neřekneme mu to. Svěříme to svému duchovnímu vůdci nebo zpovědníkovi, ale neřekneme to Pánu ... a místo toho, abychom mu pověděli, že se na něho zlobíme, začneme ho chválit. Nejraději bychom se rozplakali, ale snažíme se být veselí. Jsme plni strachu, ale snažíme se dělat dojem statečných lidí. Neumíme být před Pánem SAMI SEBOU. ...ale Bůh o nás ví všechno, ať mu to řekneme, nebo ne...." (Elias Vella)  

A teď jeden příklad na upřímnou, otevřenou modlitbu....

..................

V poslední době jsem zbloudil z úzké cesty

Dal jsi mi do života toli věcí, které jsem neznal...

Nakonec vím, že Ty jsi ten, kdo mě vždycky ze všeho dostane

Když pohlédneš hluboko, uvidíš, že moje srdce nelže

 

Nesnáším to, jak se dnes večer cítím!

A vím, že Tě v životě potřebuju...

Ano, nenávidím ten pocit, který mám uvnitř

a slibuju, že obětuju, co bude třeba

 

Svět, který znám, mě tlačí stále víc každý den

Cítím se jako vyhozený z kola ven, když se začínám modlit...

Nevraživé oči sledují všechno, co dělám...

Uprostřed té temnoty, Pane, má duše po Tobě volá!

 

Vím, že někde hluboku uvnitř...cítím se jako smrt...