"Až do krve!", hlásal jasně červený nápis na plakátku, na kterém také svítil stříbrný meč namířený proti temným postavám zahaleným v kápích. Nad tím vším se vypínal Kristus umírající na Golgotě pod nebem zbarveným do ruda. Plakát zval na mši pro mládež v posledním říjnovém týdnu.
Protože bylo před měsícem představeno téma, kterým se budeme po celý školní rok zabývat (blahoslavenství), možná někteří přemítali, které že blahoslavenství přijde na řadu jako první. Snad blahoslavení plačící? Tiší? Nebo snad milosrdní? Chudí v duchu? Pronásledovaní pro spravedlnost? Ne. Správná odpověď zněla:
„Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“
Pokud jste teď trochu zmatení a není vám jasné, jak to všechno souvisí s tím krvavým nápisem a umírajícím Kristem, čtěte dál...
Stínové divadlo
Poté, co mladí napsali své modlitební úmysly a vložili je do košíku k obětním darům, aby se mohly spolu s chlebem a vínem přinést před oltář, kostel potemněl. O malou chvíli později se v presbytáři rozsvítil silný reflektor, který jasným světlem prozářil natažené bílé plátno. Za ním se začalo odehrávat krátké představení. Všichni zúčastnění tak mohli vidět siluetu mladé dívky, která poklekla a začala se modlit. Najednou se ale k dívce přikradla mužská postava a začala se jí dotýkat. Dívka se dotekům bránila, ale muž (nebo chlapec?) vytáhl nůž a několika ranami dívku pobodal. Potom utekl. Postava dívky ležela chvíli bezvládně na zemi. Po nějaké době se mužská postava vrátila a dívka mu položila ruku na hlavu a požehnala. Muž si zakryl tvář dlaněmi,... kostel znovu potemněl, scénka skončila. Ozvalo se zazvonění signalizující začátek mše. Poznali jste, o koho se jednalo?
Otec Karel nám to v úvodu mše objasnil. Šlo o krátké představení života světice, která nás provede tímto blahoslavenstvím, a tou je mladá dívka, mučednice 20. století, sv. Marie Goretti. Proč jsme vybrali právě ji, bude objasněno později. A možná dojde i na nějaké překvapení...
Úkon kajícnosti: neodpuštěné křivdy
Při úkonu kajícnosti měl každý z nás napsat na kousek papíru křivdy, které jsme ještě nedokázali druhým odpustit. Odpuštění totiž vede k vnitřní svobodě a vnitřní svoboda znamená mít čisté srdce. Kloboucká schola potom zahrála ordinárium.
Liturgické texty
Důležité byly při bohoslužbě liturgické texty, o kterých nám otec Karel pověděl víc v promluvě. Proto je tu oba uvádím doslovně:
1. čtení z listu Židům:
Bratři! Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají! Odhoďme proto všecko, co by nás mohlo zatěžovat, všecko, co by nás mohlo rozptylovat, a vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky; nyní sedí po pravé straně Božího trůnu. Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali. Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.
(Žid 12; 1-4)
z evangelia podle Matouše:
Jestliže tě tvá ruka nebo noha svádí k hříchu, utni ji a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačený nebo chromý, než abys byl s oběma rukama či nohama uvržen do věčného ohně. Jestliže tě tvé oko svádí k hříchu, vyrvi je a odhoď pryč; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla.
(Mt 18; 8-9)
Z promluvy otce Karla
Milí mladí přátelé,
domluvili jsme se na tom, že v tomto roce budeme probírat blahoslavenství. „Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.“ To je jedno z těch, které Ježíš říká. Před několika dny – není to tak dlouho - jsem byl na Hoře blahoslavenství. Je to spíš menší pahorek, není to žádná velká hora. Překrásné stromy, větve – nádherné místo. Sloužili jsme tam mši svatou a přemýšleli nad tím, jak tam Ježíš obklopen zástupy seděl a pronášel svoje slova o tom, kdo je ŠŤASTNÝ (blahoslavený).
Čisté srdce - co to vlastně je?
Když se řekne čisté srdce, tak první, co nás napadne, je sexualita. Že ten, kdo má čisté srdce, nehřeší proti šestému Božímu přikázání. Ale my ten pohled nechceme takto zúžit, abychom řekli, že jediné, co nás znečišťuje, je sexualita, erotika. To asi ne! Pán Ježíš také přece v evangeliu říká, že ze srdce (z nitra) člověka vychází spoustu špatných věcí – to může být hněv, lakomství, nestřídmost, pýcha, sobectví - to všechno vychází ze srdce člověka a člověka znečišťuje, říká Pán Ježíš. My dnes chceme vnímat, že člověka neznečišťuje pouze šesté Boží přikázání, ale může ho znečistit od jedničky až do desítky všechno. Každý hřích znečišťuje srdce člověka. To znamená, že můžu žít krásnou sexualitu a myslet si, že jsem duchovně čistý, ale jestliže budu lakomý, sobecký,... tak budu stejně nečistý. Každý hřích mě znečisťuje, pošpiňuje moje srdce. Může to být cokoli. A tak chceme rozšířit svůj pohled na nečistotu. Někteří z vás teď jdou ke svátosti smíření a očišťují svoje srdce. Ale copak tam jsou jenom se šestkou? Ne. Jdou tam se spoustou dalších hříchů – čtverkou, pětkou, sedmičkou, osmičkou,...
Každodenní boj proti hříchu a pokušení
Když jsme přemýšleli o tom, kterého světce k tomuto blahoslavenství přiřadit, vybrali jsme mladou, dvanáctiletou dívenku – svatou Marii Goretti. Sousedovic chlapec se do ní zakoukal a chtěl po ní, aby mu byla po vůli. Ona nechtěla. Protože byla nedávno u prvního svatého přijímání a zjistila, že aby člověk přijímal svaté přijímání, musí mít čisté srdce. A když ji ten chlapec sváděl, bránila se, protože si chtěla zachovat čisté srdce. On v afektu vzal nůž a pobodal ji. A ona umírá. Několik dní. Marie Goretti naplnila slova dnešního evangelia, že je lepší vejít do věčného života zmrzačený, zabitý, než nečistý do ohnivého pekla. Slyšeli jsme: „Svádí-li tě tvá ruka nebo noha, usekni ji, svádí-li tě tvé oko, vyloupni ho!“ Vyrvi oko, zahoď ruku – zahoď ji! Daleko od sebe! - to je drsné Boží slovo. Ale my chápeme smysl toho Božího slova. To znamená, že si máme činit násilí. Máme bojovat proti hříchu. V prvním čtení jsme to slyšeli: „Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve.“ Tady před oltářem máme napsané heslo, které jsme zvolili: „Až do krve!“ Ještě jste v boji proti hříchu nekladli odpor až do krve. Někteří ano. Marie Goretti a spoustu dalších mučedníků kladli odpor až do krve. My ještě ne. My jsme si vybojovávali takové ty svoje boje s pokušením. Naše osobní a každodenní boje. Každý den bojujeme s pokušením. Je jich celá řada – někdo mě naštve a já bych ho nejradši…, může to být i sexualita, lakota, neochota někomu pomoci, neláska,… to všechno je pokušení, které může znečistit moje srdce. Každý den musíme bojovat. Bojovat s pokušením, s hříchem. A o to by nám mělo jít, abychom si uvědomili význam a hodnotu čistého srdce. Ten, kdo má čisté srdce, vidí Boha.
„Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají!“
V prvním čtení jsme slyšeli ještě jinou větu. Autor listu Židům říká: „Nesmírné je množství těch, kteří se na nás dívají!“ To můžeme chápat v různém slova smyslu. Kdo se na nás dívá? Když jsem byl malý, rodiče mi říkali: „Pán Bůh tě vidí! Všude!“ A tak, když jsem byl ve svém pokoji, přemýšlel jsem nad tím, že Pán Bůh se na mě dívá okem policajta, stále mě kontroluje a dívá se na mě. Ano, Bůh nás vidí pořád. Ale v listu Židům se říká: „nesmírné je množství těch…“
Dovolte mi, abych uvedl příklad ze svého vlastního života. Já to nemám jednoduché, protože… Světil mě na kněze blahoslavený Jan Pavel II., který bude na jaře svatořečený a já budu muset říkat, že mě vysvětil svatý člověk. Už to je jakýsi závazek. A tak se modlím: Blahoslavený Jane Pavle, tys mě vysvětil, a tak se za mě přimlouvej tam u Božího trůnu, abych vytrval. Na mém kněžském svěcení byla přítomná blahoslavená Matka Tereza. A tak vzývám i ji a říkám: Blahoslavená Matko Terezo, prosím tě, tys tam byla, když jsem byl svěcený jako jeden z těch šedesáti jedna novokněží, tak se za mě přimlouvej i ty. A představte si, co se mi ještě stalo – to není všechno! Ti, kteří studovali v Římě, měli domluvenou mši svatou na hrobě nějakého svatého. Já jsem přiletěl do Říma v sobotu těsně před svěcením a neměl jsem domluvené vůbec nic. V neděli mě Jan Pavel II. vysvětil na kněze a v pondělí jsme jeli na výlet k moři do městečka Nettuna jihozápadně od Říma, na mořské pobřeží. Chtěli jsme tam mít mši svatou. Tak jsme tam šli do kostela a ptali jsme kostelníka, jestli tam můžeme mši svatou mít. A on nám řekl: „Tady nemůžete, tady je mše svatá pro farníky, ale dole v kryptě by to šlo.“ A dole v kryptě v Nettunu je pohřbena Marie Goretti. Je tam krásný skleněný oltář, je tam i její socha, socha krásné dívky. A já, aniž bych něco plánoval, tak jsem sloužil svou první mši svatou, den po kněžském svěcení, na hrobě Marie Goretti. Tam v Nettunu. A tak mám dalšího přímluvce. A když čtu větu „Nesmírné je množství těch, který se na nás dívají…“ tak si říkám, že na mě se dívají Jan Pavel II., Matka Tereza, Marie Goretti, protože ti všichni jsou spjati s mým životem. A já doufám, že se za mě přimlouvají.
Vy máte každý své křestní a biřmovací patrony – Karel, Antonín, Jan – to jsem já :) - jsem pokřtěný Karel Antonín a biřmovaný Jan evangelista. Ti všichni se na mě dívají. A na vás se dívají také. Jsou to vaši přímluvci. A Bůh se na vás dívá. On není policajt, ale on nás miluje a stojí při nás.
„... vytrvale běžme o závod, který je nám určen,“
pokračuje první čtení. Vytrvale běžme o závod. Jamajský sprinter Usain Bolt, když běží, má oči upřené dopředu, nedívá se doprava ani doleva a běží. Když ho ukážou ve zpomaleném záběru, je vidět, že kolem sebe nesleduje vůbec nic - jenom běží. „Mějme oči upřeny na Ježíše, od něho pochází naše spása.“ A On nás vede k dokonalosti. Běžme o závod. Je spousta těch, kteří se na nás dívají. Na Bolta se také dívají, ale on běží a má oči upřené na cíl, nerozptyluje se. Toto je poselství, které si chceme odnést: máme upřít oči na Ježíše, dívat se na Něho, protože od Něho pochází naše spása, naše vytrvalost. On nás vede k dokonalosti.
Síla odpuštění, síla čistého srdce
Nakonec si připomeňme ještě jednu věc, která je velmi důležitá a kterou jsme zmínili v úkonu kajícnosti. Marie Goretti, pobodána sousedovic klukem, umírá na následky těžkého zranění, ale předtím svému vrahovi odpouští. Viděli jsme to i v tom stínovém divadle, jak mu žehná a on se drží za hlavu. Modlí se za toho násilníka a říká mu, že si přeje, aby se jednou setkali v nebi. On potom, co si odpykal trest, vstoupil do kláštera, žil jako kajícník a zúčastnil se svatořečení své oběti, kterou kdysi zabil. A my věříme, že se opravdu setkali v nebi. To je síla odpuštění, to je síla čistého srdce! Ona neříká: „Ty jsi násilník a vrah a já ti přeju to nejhorší.“ Ne. Ona si přeje, aby se setkali v nebi a odpouští mu. Síla odpuštění, síla modlitby, síla lásky a síla čistého srdce. V úkonu kajícnosti jsme psali na lístečky, kdo nám ublížil a co jsme ještě neodpustili. A tady vidíme, jak Marie Goretti odpouští svému vrahovi a povzbuzuje nás, abychom i my dokázali odpustit.
Ať nás příklad statečnosti Marie Goretti povzbuzuje, abychom dokázali odpouštět svým viníkům, těm, kteří nám ublížili, abychom dokázali vnímat krásu čistého srdce tak jako Marie, abychom dokázali bojovat proti pokušení každý den. Ještě jsme v boji proti hříchu nevzdorovali až do krve. Ještě ne. Ale každý den prosme Boha, aby nás od hříchu chránil, aby nám pomáhal.
Po promluvě nás o. Karel vyzval k tomu, abychom se zamysleli nad tím, jestli jsme ochotní odpustit křivdy, které jsme napsali na papírky při úkonu kajícnosti. Před oltář byl přinesený oheň. Ten, kdo se rozhodl křivdy odpustit, mohl přijít dopředu a vhodit svůj lístek do ohně, aby tak symbolicky zničil všechno neodpuštění, které v sobě měl. Kdo ještě sílu k odpuštění nenašel, lístek si ponechal.
Potom jsme pokračovali ve slavení mše svaté modlitbou přímluv a bohoslužbou oběti.
Příští měsíc si představíme dalšího světce a další blahoslavenství. Které/ý to bude? Nechte se překvapit! :)
Komentáře
Moc pekne..! :)
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.