„Už více než tři a půl tisíce let platí přikázání 'Nezabiješ!', a přitom je život denně tak ohrožován,“ prohlásil o. Karel v úvodu lednové mše pro mládež. Společně s ním jsme se zamýšleli nad otázkami života a smrti.

Před začátkem mše bylo na plátně promítnuté video s názvem „Zázrak lidského života – stvoření člověka v lůně matčině.“ 

Po něm následoval čtený příběh k zamyšlení:

Znepokojená žena s dítětem v náručí přišla za gynekologem a řekla: „Pane doktore, mám vážný problém a naléhavě potřebuji vaši pomoc! Moje dítě ještě nemá ani rok a jsem znovu těhotná. Nechci mít děti tak rychle za sebou."

Doktor jí odpověděl: Dobře, co tedy chcete, abych udělal?"

Žena řekla: "Chci, abyste zastavil mé těhotenství, a počítám s vámi, že mi pomůžete."

Doktor se zamyslel a po chvíli ticha odpověděl: "Myslím, že mám pro vás lepší řešení. Je to méně nebezpečné i pro vás."

Žena se usmála. Myslela si, že doktor přijme její žádost.

Potom doktor pokračoval: "Abyste se tedy nemusela starat o dvě děti současně, zabijeme to, co máte v náručí. Tak si můžete i odpočinout předtím, než se narodí druhé. Jestli chcete zabít jedno z nich, nezáleží na tom, které. Nebude to ani riskantní pro vaše tělo, když zabijeme to, co máte v rukách."

Mladá paní se vyděsila: "Ne doktore! To je strašné! Zabít dítě je zločin!"

"Souhlasím," odpověděl doktor. "Ale vypadala jste rozhodnutá, tak jsem si myslel, že by to bylo nejlepší řešení."

Doktor se po vyjádření svého názoru pousmál. Přesvědčil maminku, že není rozdíl v zabití už narozeného dítěte a zabitím toho, které je ještě v lůně. Zločin je to stejný.

-------------------------------------------

Co všechno kromě zabití je obsahem pátého přikázání, jsme zjistili pomocí obrazů, které byly použité ve videu při úkonu kajícnosti. S jejich pomocí jsme zpytovali svědomí a zamýšleli se nad tím, zda jsme až doteď přikázání „Nezabiješ“ neomezovali jenom na vraždu člověka.

Během bohoslužby jsme si z dvaasedmdesáti knih Bible přečetli možná tři věty. Byly to ale věty nesmírně důležité pro naše přemýšlení. Ať už to bylo první čtení z knihy proroka Jeremiáše, ve kterém zazněla známá věta: Dříve, než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve, než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě… nebo Ježíšova věta z Matoušova evangelia: Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: "Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu." Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu…

Otázky, které v nás vyvolal úkon kajícnosti a čtené texty, zodpověděl o. Karel při promluvě (promluva je doplněná vybranými přímluvami, které se vztahují k 5. přikázání. Tyto přímluvy jsme měli ve chvíli ticha po skončení kázání napsat na připravené papírky):

Nezabiješ! Povrchní lidé to vidí velice jednoduše. Říkají: „Já jsem nikoho nezabil, takže s pátým Božím přikázáním nemám žádný problém.“ Ale jak už jsme viděli v úkonu kajícnosti, objevila se nám tam celá řada bodů, které nám ukázaly, že páté Boží přikázání není jen vražda. Páté Boží přikázání chrání lidský život, který je obrovským zázrakem – to jistě všichni chápeme. Jak je možné, že se na této planetě drží život a dokonce inteligentní život (i když o jeho inteligenci můžeme někdy také pochybovat)? Ale jsme přemýšliví lidé a přemýšlivé bytosti. Při technice, kterou máme, se snažíme najít ve vesmíru život, jaký je náš. Zatím jsme ho nenašli. Hubbleův teleskop vyfotografoval miliardy galaxií, ve kterých jsou miliardy hvězd a miliardy planet, ale zatím jsme nenašli život. Pořád jsme ještě jiný život než náš nenašli. A tak můžeme říci, že život je opravdu něco nesmírně vzácného, co musí být chráněno.

Můžeme si probrat prohřešky proti životu. Začneme od jeho prvopočátku. Lidský život by měl být chráněn od svého počátku až po svůj přirozený konec. Tak nějak by to mělo být uzákoněno  v listině základních lidských práv. Život je hoden ochrany od svého počátku až po svůj konec. Z toho potom vyplývají prohřešky proti životu. Já jsem si je zkusil seřadit...

 

První je ANTIKONCEPCE. Víme, že je abortivní – ta, která zabíjí už počatý život. Tato antikoncepce je pro nás naprosto nepřijatelná. Kdybychom přimhouřili oči a řekli: „Dobře, tak kondom nebo něco, připusťme. Je to jakási překážka, která brání oplodnění.“ Ale abortivní antikoncepce zabíjí už počatý život. Vajíčko bylo oplodněno, začíná se vyvíjet, chce se uhnízdit v děloze matky a my mu to nedovolíme. Chemií, nějakými antikoncepčními pilulkami nebo nitroděložním tělískem atd. Život se chce vyvíjet a my mu nedovolíme, aby se vyvíjel dál. To znamená, že ten život pošleme pryč, zlikvidujeme ho. Takže už tady, v samotném zárodku, začínají prohřešky proti 5. Božímu přikázání. Ono se to zdá být ještě nevinné. Celkem nic, není to až tak vidět.

Prosíme za více rodin, které jsou schopny přijmout a správně vychovat děti.

Pane, prosím tě za to, aby cérky neužívaly antikoncepci jen proto, aby mohly mít sex.


Postavme si do kontrastu druhou takovou věc. Některé páry, tedy muž a žena, děti nechtějí a některé je chtějí za každou cenu. Dotýkáme se problematiky UMĚLÉHO OPLODNĚNÍ. Dnes je to celkem možné, tam to také bylo ukázáno, že lékařská věda dokáže udělat veliké věci. Dokáže vytvořit život ve zkumavce, potom ho vložit do lůna ženy a žena to dítě, které bylo uměle vytvořeno, donosí. Problém je v jedné věci. Při umělém oplodnění vzniká těch zárodků celá řada a jenom některé se použijí, ostatní se zmrazí a když už je jich přebytek, tak se vyhodí. Byl to kdysi veliký problém - v Anglii se toto stalo a pak z toho byl veliký poprask, protože se spousty těchto oplodněných vajíček vzalo z nějaké lednice a jednoduše se vyhodilo. Je to jakási manipulace se životem. Oplodní se řada vajíček, uměle se vytvoří embrya, pak se někde vloží a když nevíme, co s nimi, tak se prostě vyhodí. A to je problém. Někdo dítě nechce, někdo ho chce a v souvislosti s tím dochází k hrubým prohřeškům proti životu.

Pane, prosíme tě za záchranu nenarozených dětí; za mé spolužáky a všechny, kteří si neváží života.


Třetí je POTRAT (umělé přerušení těhotenství). Tam už je to naprosto jasné. Bylo to vidět i na videu při úkonu kajícnosti a na plakátu, který jste s odvahou vytvořili. Ve videu bylo vidět, jak někdo na třech prstech drží malé roztrhané tělíčko a na plakátě byla špička tužky a malinká ručička, která už je krásná,vyvinutá,  ale utržená, zničená. Jsou to drsné věci. Ale ono je dobré si ty drsné věci někdy takto připomenout a ukázat. Jaký je rozdíl mezi tím dítětem, které má maminka v lůně a které drží v náručí?

Pane, prosíme tě za všechny maminky, které od tebe obdržely ten krásný dar nového života. Prosíme tě, ať si ho dovedou vážit a ať jej správně chrání.

Pane, prosím tě za rodiče, kteří zabili své dítě (děti). Dej jim nelézt pokoj a odpuštění, ale také uvědomění si své viny.

Prosím za ty, kteří nemají sílu a odvahu mít dítě (chtějí potrat), abys jim pomohl v tak těžké situaci.


Tak už jsme se konečně šťastně narodili. Ale musíme se také přijat. To je další věc, která tam byla ukázaná – SEBEPOŠKOZOVÁNÍ - anorexie, bulimie apod. To jsou problémy se sebepřijetím. Když se člověk nepřijme takový, jaký je, zdá se mu, že je nehezký – tlustý, hubený a já nevím jaký. Nepřijme se a může z toho vzniknout mentální anorexie. To znamená, že to je ve hlavě. Je to nepřijetí sebe sama a člověk se může sebepoškozovat. Tím, že nejí nebo když jí, tak to vyzvrací a podobně. Je to problém s přijetím svého života.

Prosím za kamarádku, aby se uzdravila z anorexie. Taky za všechny, kteří mají myšlenky na sebevraždu.

Pane, pomáhej nám přemáhat sobectví a z něho pramenící nelásku k druhým. Prosím, pomáhej nám také přijímat samy sebe.


Pokročme dál. žijeme, měli jsme to štěstí, že jsme se narodili, přijali jsme sebe sama. Ale nemusíme se poškozovat jenom nějakou bulimií, anorexií, můžeme si škodit také ALKOHOLEM, DROGAMI nebo KOUŘENÍM. Člověk může škodit sám sobě také tím, co jeho život kazí nebo ohrožuje. Nemusí to být jenom tvrdé drogy, které mají naprosto evidentní zničující účinek na život člověka - alkohol a kouření jakbysmet, ale může to být třeba i to, že se člověk PŘEJÍDÁ a podobně. Ohrožovat život  si můžeme třeba i RISKANTNÍ JÍZDOU V AUTĚ.  Protože víme, že zhruba 700 lidí zahyne během každého roku při dopravních nehodách. To je také prohřešek proti pátému přikázání. Můžeme to zařadit mezi alkohol, drogy, kouření,…  Je dobré si to připomenout. Mladí lidé mají tendenci přeceňovat svoje schopnosti.

Pane, pomoz mi, abych přestala kouřit.


Pokud jsme se neupili, nezabili v autě a podobně, žijeme dál a může přijít další věc:  život nás přestane bavit. Život je nanic, nemá smysl, nic mě nebaví, nejradši bych si „to hodil“, jak se lidově říká. SEBEVRAŽDA. Sebevražda je nepřijatelná, protože člověk pohrdne tím darem života, který mu byl svěřen a řekne: „Já ten dar už nechci. Bože, já nechci tento dar, který jsi mi dal.“ Je to zmaření, nepřijetí daru. Stejně jako potrat, antikoncepce, sebepoškozování,… Dar života se mi zdá tak složitý a obtížný, že bych ho nejraději zmařil sám. A víme, že takové věci se dějí.

Pane, prosím za všechny, kteří spáchali sebevraždu. Přijmi je do Božího království.


Dále jsme tam měli MUČENÍ. Známe vyhlášenou americkou věznici na Kubě - Guantanamo, kde se prý z vězňů vytlouká přiznání tvrdými metodami. Vězni se mučí, aby řekli to, co se od nich čeká. Není to nic nového pod sluncem. To nemusí být jenom americké Guantanamo. To se dělo v komunistických věznicích v 50. letech. Teď čtu knížku o mučedníku – knězi P. Toufarovi, který byl umlácen v komunistické věznici v padesátém roce. Můžou to být gulagy v Rusku, kde bylo řada lidí umučených a zmařených a našli bychom celou spoustu příkladů mučení ve věznicích. Ale mučení nemusí být jenom ve věznici, mučení může být i v rodině. Na videu byla ukázaná zmlácená, nešťastná žena, za kterou stojí chlap, který je na ni nějakým způsobem naštvaný.  Může to být týrání člověka třeba i v rodině nebo v manželství. To jsou tvrdé věci a je to prohřešek proti životu druhého člověka. Fyzické nebo i PSYCHICKÉ TÝRÁNÍ. Dokonce jsem kdysi slyšel v rádiu, když jsem jel v autě, že existuje skrytá agresivita. To znamená (stává se to třeba v manželství), že já toho druhého nebiju, nedám mu pěstí, nevrazím mu facku, ale já ho budu pěkně skrytě a psychicky deptat. Jenom tak do něho šťourat. Já vím, že mu to vadí, a právě proto, že mu to vadí, tak to schválně budu dělat. Já jsem se toho druhého přece nedotkl! Já jsem mu nic neudělal. Ale jenom každý den x-krát vrtám, protože vím, že mu to vadí. I takové věci se dějí. To nemusí být zfackování nebo zkopání někoho. To může být i psychický teror. A stávalo se to i v 50. letech za komunistů, kdy někoho zavřeli a pak mu řekli: „Hele, když nám neřekneš to, co my chcem slyšet, tak my tě mlátit nebudem, ale tvoje děcko půjde do školy a co když ho srazí auto? Hm? Stane se nehoda, no.“ To je také teror, mučení.

Prosím, aby se násilí v rodinách nedostalo ani do svého prvopočátku.

Pane, prosím, abychom se navzájem neuráželi a nedělali si naschvály.

TREST SMRTI. Po tom se někdy volá. V Indii se teď volá po trestu smrti za to, že tam nějaká banda znásilnila nějakou cérku, která zemřela. Znásilnili ji, zmlátili, zabili. Tak trest smrti! Zabít takové zmetky. My bychom s tím skoro souhlasili, protože to už je hodně tvrdé. Je potřeba trest smrti? Na fakultě jsme se učili jednu takovou krásnou větu, kterou jsem si zapamatoval dodnes: „Trest smrti je tím zbytečnější, čím lépe dokáže společnost izolovat nebezpečné jedince od společnosti.“ To znamená: čím spolehlivěji dokážeme tyto darebáky izolovat od společnosti, zavřeme je na doživotí, aby neškodili, tak je nemusíme zabíjet. „Neumíš se chovat, tak tě tady izolujeme, zavřeme, samozřejmě budeš muset pracovat a budeš muset být tady.“ Trest smrti tedy není nutný, pokud dokážeme nebezpečné jedince izolovat od ostatní společnosti.


EUTANÁZIE. Tak jsme se šťastně narodili, přijali jsme sebe sama, neupili jsme se, nezabili v autě, nepokusili jsme se o sebevraždu, nikdo nás nemučil, dožili jsme se stáří… a přijde nemoc. A třeba i těžká. Nevyléčitelná a bolestivá. Člověk má v tu chvíli chuť říct: „Už to skončete. Já už nemůžu. Můj život už nemá smysl. Jenom ležím na lůžku a trpím. Jenom zemřít, aby se o mě nemuseli starat. Tak to skončete. Píchněte mi nějakou injekci a odchod.“ Dnes existují hospice a říká se, že lidé potřebují ve své nemoci péči. Potřebují blízkost druhého člověka. Dnešní medicína dokáže tišit bolest. Ale člověk potřebuje cítit, že je mu někdo nablízku a pak dokáže i snášet své utrpení, svou nemohoucnost, svou bolest. „Eu“ a „thanatos“ jsou řecká slova. „Eu“ je „dobrý“ a „thanatos“ znamená „smrt“. „Dobrá smrt“. Je to s velkým otazníkem, jestli „euthanatos“- předčasné ukončení života, je dobrou smrtí. Je to vlastně asistovaná sebevražda. Člověk nedotáhl ten svůj životní kříž až na tu Golgotu. Švihnul s tím někde pod Golgotou a řekl“ „Já tady končím a víc už po mně nechtějte. Já už dál nejdu.“ Golgota je tam a já bych měl svůj kříž dotáhnout až tam. Kdybychom vzali křížovou cestu, tak Ježíš se také mohl při třetím pádu nechat umlátit k smrti a říct: „Víte co, já už vám to tam nepovleču, ještě mě tam budete přibíjet na kříž?! Tak mě tady umlaťte a hotovo.“ Ne. Ježíš vstal a vlekl se až na tu Golgotu, aby ho ještě i tam přibili na kříž. A nakonec ho i ukřižovali. A mohl to vzdát. Nevzdal to. Až nám někdy bude těžko, doufám, že až někdy v osmdesáti letech, zkusme si na to vzpomenout. Že to chci dotáhnout až do konce. Pane, pomoz mi, abych ten svůj kříž dotáhl až na Golgotu.

Abych uměl mít opravdově rád lidi, kteří mi nejsou sympatičtí a o něž se starám.


A na konec jsem si nechal HNĚV. Protože všechno to, co jsme si říkali, je jakési ničení života. Potrat, antikoncepce, sebepoškozování, drogy, kouření, alkohol, sebevražda, mučení, eutanazie. Ale Ježíš říká v Matoušově evangeliu: Slyšeli jste, že bylo otcům řečeno: „Nezabiješ. Kdo by zabil, bude vydán soudu.“ Ale já vám říkám: „Už ten, kdo se hněvá na svého bratra, už ho zabíjí.“ Tedy hněv. A je to stejné, jako u psychického teroru. Já nemusím někoho mlátit, já nemusím po nikom střílet, ale stačí, když ho nenávidím. A to je zlé, protože, když se na někoho hněvám, když ho nenávidím, tak to, co mám v srdci, má tendenci se projevit navenek. Dříve nebo později se to projeví. Jak říká Ježíš - všechno zlé začíná už v mysli a v srdci člověka. Než nějaký patnáctiletý či dvacetiletý mladík v Americe vezme rodičovské zbraně a vystřílí půl školy… to začalo někde dřív. To nebyl první nápad: „Teď si půjdu zastřílet do lidí.“ To začalo někde v hlavě. A tam něco rostlo. Nějaká nenávist. Teď  patnáctiletý mladík postřílel svoje sourozence a rodiče, zabil asi pět lidí. Tam něco bylo. Tam byl nějaký problém. On je neměl rád. On se na ně hněval. On je nenáviděl.

A tak, když mi někdo řekne ve zpovědi, že někoho nenávidí, tak se toho vždycky bojím a snažím se toho člověka z toho vyvést. Myslím si, že je to mnohem než to, že se třeba někdy zapomenu pomodlit nebo že mám jiné hříchy. Nenávist je zlá. Nenávist je hodně zlá. Největší Boží přikázání je láska a největší hřích je neláska. Nenávist je neláska dotažená skoro až do dokonalosti. A tak když někdo řekne: „Já tě nenávidím,“ tak se toho strašně bojím.

Prosíme za lidi, kteří chovají nenávist k někomu z blízkých (např. v rodě – k rodičům, sourozencům).

Pane, prosím tě za lidi, kteří se na někoho hněvají, kteří někoho nenávidí. Dej jim do srdce pokoj a lásku. Dej, ať umíme odpouštět.

Ať nikdy nemám pocit nenávisti. Ať mám dobrý vztah s bratrem!

Prosím tě, aby ve společenstvích nevládla nenávist a rozdělení, ale láska, přátelství a pokoj.

To všechno jsou hříchy proti pátému přikázání. Tak jsme si je probrali. Vidíte, že nemůžeme říkat: „Já jsem nikoho nezabil, tak jsem z obliga.“ Vidíte, kolik toho je. Važme si života. Děkujme za ten velký a vzácný dar, který jsme dostali. Chraňme si svůj život a dotáhněme ho až do úspěšného konce. Náš život je věčný.  A tak ho chceme dobře prožít tady na zemi a pak budeme moct žít na věčnosti šťastně a krásně. Ať vám to Bůh jednou dopřeje. Mějte se rádi a mějte rádi i všechny kolem sebe. Amen.

Pomoz nám, Pane, více poznávat toto přikázání a také pomoz našim bližním.

Prosím tě, dej mi sílu, ať miluju sebe a své bližní. Buď se mnou…

Prosím, abych se snažil mít rád lidi kolem sebe – abych 5. přikázání nikdy nezlehčoval.

Pane, Ježíši, dej mi, prosím, do srdce lásku, ať miluju všechny kolem sebe. Ať naplním svůj život láskou, vděčností a úctou k životu. Pomáhej mi v tom, prosím.

Děkuji za život a za všechny lidi, co jsem poznal. Děkuji, že jsi Ty, Pane.

 

V obětním průvodu byly kromě košíku s přímluvami přinesené také symboly života – svíčka, chléb, vajíčko a voda jako naše poděkování za dar života, života s Bohem.  

Po přijímání podtrhla schola z Francovy Lhoty (která celou mši krásně doprovázela) atmosféru mše krásnou písničkou „Plný rozporů“ s textem refrénu „Plný rozporů, jedni chtějí lásku, druzí nenávidí…“a poslední slokou „Ozvěnou pryč hlas tvůj letí, škoda, že se hlasům dětí tak málo rozumí, ještě křičet neumí…“

.........................................................................

Nakonec - i přes velice vážné téma, jsme odcházeli radostní. Věřím, že si po této mši o něco více uvědomujeme krásu a hodnotu našeho života. Tak nám přeju, ať se dokážeme radovat z každého dne! ;-)